Jako tzv. Zimní válka (Talvisota) se označuje sovětská invaze do Finska v letech 1939 až 1940.
Na webu věnovanému Československu a roku 1938 bude možná někomu divné, že zde najde informace o Zimní válce, ale domníváme se, že zde mají své místo. Proč? Inu, protože – máme-li uvažovat o tom, jak by vypadala situace v roce 1938, kdybychom se bránili, tak by bylo vhodné tuto situaci porovnávat s něčím (alespoň trochu) podobným. A sovětsko-finská válka z let 1939 až 1940 se zde přímo nabízí.
Sovětský svaz vždy považoval Finsko za zemi ve své sféře vlivu, a když byla 24.8.1939 podepsána sovětsko–německá smlouva o neútočení (+ tajné dodatky; pakt Molotov–Ribbentrop; Moskva), která mu tyto ambice potvrdila a zabezpečila i ze strany Velkoněmecké říše, rozhodl se vznést požadavky (pro Finsko nepřijatelné):
- pronájem poloostrova Hangö pro vybudování sovětské námořní a letecké základny,
- Finsko přijde o všechny ostrovy ve Finském zálivu, a to vč. důležitého ostrova Suursaari,
- Finsko předá SSSR pobřežní dělostřelectvo na ostrovech Björkö,
- pronájem přístavu Lappohja,
- Finsko předá SSSR část´území na Karelské šíji a na poloostrově Rybačij,
- SSSR požadoval i ostrov Rusarö.
Takto rozsáhlé požadavky vlastně znamenaly konec finské suverenity a neutrality, Finsko je proto odmítlo a nabídlo ústupky menší, na které nepřistoupil SSSR .
Zimní válka začala útokem DRRA 30.11.1939 (bez vyhlášení války na základě vymyšleného pohraničního incidentu) a skončila Moskevským mírem 13.3.1940. Sovětský svaz byl za toto napadení Finska 14.12.1940 vyloučen ze Společnosti národů.
I v případě Zimní války se jednalo o střet trpaslíka s obrem – i když dostupné údaje se liší, SSSR měl na Finskem převahu:
- 3:1 v počtu vojáků (počáteční stav),
- 80:1 v počtu tanků,
- 5:1 v počtu děl,
- 5,5:1 v počtu bojových letadel.
| Porovnání sil v Zimní válce (informativní údaje) | ||
| Položka | Finsko | Sovětský svaz |
| Počet obyvatel: | 4 000 000 | 170 000 000 |
| Rozloha: | 350 000 km2 | |
| Počet příslušníků ozbrojených sil: | 160 000 (12 divizí) | 850 000 (celkem 55 divizí) |
| Dělostřelectvo: | 1 239 ks | 5 500 ks |
| Obrněná bojová vozidla (tanky): | 35 ks (zastaralá technika) | 3 000 ks (T-26 a T-37, BT2 a T-28 a BT-7, KV-1) |
| Námořnictvo (lodě a ponorky): | Baltská a Severní flotila | |
| Letectvo: | 200 (vč. dodávek během konfliktu) | 1 000 |
| Opevnění: | tzv. Mannerheimova linie | |
Finsko tedy mělo největší oporu v opevnění Mannerheimovy linie (viz obrázky níže) a také v tom, že sovětským útokem nebylo zaskočeno – během října totiž mobilizovalo a zaujalo operační sestavu. Pochopitelně, hlavní devízou byloodhodlání Finů bránit svoji vlast i proti ohromné přesile! A během zimní války Finové používali první funkční samopal a také tzv. Molotovův koktejl. Jako velice účinný se ukázal partizánský způsob války, který Finové velice často používali.
Finským ozbrojeným silám velel maršál Carl Gustav Emil von Mannerheim.
Průběh:
- 12.10.1939 – zahájení jednání mezi SSSR a Finskem (Moskva),
- 23.10.1939 – druhé kolo jednání mezi SSSR a Finskem (Moskva),
- 29.10.1939 – SSSR zahájil vypracování plánu vojenského útoku proti Finsku,
- říjen 1939 – přípravu útoku přebírá Leningradský vojenský okruh (okruhy se v době války mění na fronty): 4. armádní velitelství, 25 divizí se 450 000 vojáků, 2 000 tanky a 1 000 letadel + Baltské a Severní loďstvo. Velitelem vojenských sil DRRA byl určen Kirill Afanasjevič Měreckov (7.6.1897 až 30.12.1968), posléze maršál SSSR.
- 3.11.1939 – třetí kolo jednání mezi SSSR a Finskem (Moskva),
- 26.11.1939 – SSSR zinscenoval pohraniční incident (údajné ostřelování sovětského území finským dělostřelectvem u městečka Mainila),
- 28.11.1939 – SSSR zrušil platnost smlouvy o neútočení,
- 30.11.1939 – DRRA zaútočila dělostřeleckou přípravou a bombardováním civilního obyvatelstva finských měst. v 8:00 zahájily jednotky DRRA i pozemní útok.
- 1.12.1939 – obsazeno městečko Terioki, a SSSR vytvořil vládu tzv. Finské demokratické republiky (což byli prosovětští zaprodanci pod vedením Otty Kuusinena), která požádala vládu SSSR o bratskou pomoc.
- 14.12.1939 – SSSR byl vyloučen ze Společnosti národů (jako první a jediný stát),
- 9.12.1939 – vytvořen Hlavní stav Hlavního velení DRRA, odvolávání vyšších velitelů (protože DRRA neplnila plán postupu a měla vysoké ztráty),
- 15.12.1939 – DRRA se dostala pouze k první linii opevnění na Karelské šíji,
- do 31.12.1939 – v prostoru severně od Ladožského jezera utrpěla DRRA nečekané ztráty (zničeny 2 střelecké divize a 1 tanková brigáda),
- námořní blokáda Finska byla neúspěsná,
- Finsko dostává zahraniční podporu – výzbroj, stíhačky, dobrovolníci… (Švédsko, Dánsko, Norsko, Maďarsko…)
- 7.1.1940 – vytvořen Severozápadní front, velení přebírá Semjon Konstantinovič Timošenko (18.2.1895 až 31.3.1970) budoucí maršál SSSR.
- 4.2.1940 – první klíčový vlom do finské obrany,
- 10.2.1940 – masivní útok na pozice finské armády,
- 15.2.1940 – obsazení města Summa (prolomení Mannerheimovy linie),
- 8.3.1940 – mírová jednání (Moskva),
- 12.3.1940 – Finsko souhlasí se sovětskými požadavky,
- 13.3.1940 (12:00) – ukončení války (Moskva).
Výsledky:
- Finská armáda: 25 000 padlých, 43 000 raněných – ale záchrana nezávislosti země!
- Rudá armáda: 130 000 padlých, 330 000 zraněných a 6 000 zajatých (po návratu do SSR vesměs popraveni). Ovšem sovětské ztráty nebyly nikdy přesně vyčísleny a sovětská strana je neustále bagatelizovala a udávala nesmyslně (až směšně) nízké počty!
Finsko sice celé své území nezachránilo, ale nezávislost země ano, navíc v zemi ohromně vzrostlo národní sebevědomí. Finsko také získalo sympatie celého okolního světa, mnoho občanů jiných států bránilo Finsko jako dobrovolníci, a Finsko získalo i mezinárodní prestiž – např. Adolf Hitler (když byl dotázán na možnost vyslat vojska do Finska) se vyjádřil: „Národ, který tak hrdinně bránil svoji vlast, si nezaslouží mít na svém území cizí vojska.“
Přestože SSR měl ohromnou a zdrcující převahu, dlouho se mu nedařilo dosáhnout stanovených cílů (a vlastně jich úplně nedosáhl – např. dobytí Helsinek bylo plánováno na 21.12.1939).
Je ovšem nutno přiznat, že DRRA útočila v naprosto nevhodných podmínkách – zimní období, nevhodný terén (např. bažinaté úseky či jezera, které pod příkrovem sněhu nezamrzla, dokonale zamaskované obranné objekty, málo použitelných cest).
Podstatná ovšem byla odvaha a odhodlání obránců!!!
Celý národ se vzepjal k výkonu, který snad nemá v novodobé historii lidstva obdoby. Zatímco finské děti odjížděly do bezpečí do Švédska a ženy nastupovaly do továren a na nebojové armádní posty, jejich muži v továrnách a na frontě dělali všechno proto, aby sovětský útok zastavili. Mnozí dělníci ve zbrojovkách si dobrovolně dávali až 18tihodinové směny. Frontové jednotky a oddíly domobrany bojovaly s bezpříkladnou houževnatostí. Pokud to velení považovalo za nutné, byly ochotny držet své posty do posledního muže. Výkony finských vojáků sahaly doslova a do písmene na hranici lidských možností – stručně by se dalo říci, že se přesouvali a bojovali, dokud nepadli – kulkou nebo vyčerpáním. Bojovali s obrovskou vynalézavostí a dokázali odlišit, kdy je lepší ustoupit, kdy uhnout na stranu a kdy je nutno držet pozice bez ohledu na ztráty. Neboť, jestliže Rudou armádu vedli nezkušení či neschopní „řezníci“, pak v čele finské armády stála elita země.
Pozn. V letech 1941 až 1945 probíhala v oblasti tzv. Pokračovací válka (Jatkosota), kterou Finsko zpočátku v podstatě dobylo ztracená území zpět, ale v roce 1944 se situace pro Finsko opět nevyvíjela dobře. Přesto, když 25.6.1944 vypukla bitva v oblasti Tali-Ihantala (největší a nejkrvavější bitva v historii severských zemí), dokázala padesátitisícová finská armáda zastavit početně třikrát silnějšího a mnohem lépe vyzbrojeného nepřítele a způsobila mu těžké ztráty. Obranná linie nebyla prolomena. Ztráta 22 000 mužů a asi 500 tanků představujících vrchol soudobé obrněné techniky ukázala, že Finsko není tak slabé, jak se předpokládalo. Navíc zkrachovaly i souběžné akce v Ladožské Karelii (Východní Karelii Finové vyklidili) a proti jižnímu pobřeží Finska (ukázalo se, že Rudá armáda není se stávajícími silami schopna provést efektivní vylodění ve finském týlu). Finská fronta tak byla jediným úsekem Východní fronty, na němž Rudá armáda v roce 1944 nedokázala splnit zadané cíle navzdory nejvyšší snaze a četným posilám. Stalin proto uzavřel s Finskem přijatelnou dohodu o příměří, která Finsku zajistila nezávislost a svobodu. Finská armáda ztratila v Pokračovací válce asi 60 000 mužů, ztráty Rudé armády se odhadují na 250 000 vojáků.
Pokračovací válka skončila příměřím, které vstoupilo v platnost 5.9.1944. K formální ukončení válečného stavu došlo přijetím Pařížského míru v roce 1947.
Příběh Jurije Samoljova (který coby poručík DRRA bojoval v Zimní válce) je uveden v jeho povídce.