Sovětský svaz v roce 1938 řídil Iosif Vissarionovič Stalin.
Dlouhá léta nám bylo vsugerováváno, že tehdejší SSSR byl naším neochvějným spojencem. Je pravdou, že jsme s ním měli uzavřenou smlouvu – která ale byla vázána na vystoupení Francie. Přesto jsou k dispozici informace naznačující, že by se SSSR nemusel cítit omezen rozhodnutím Francie, a mohl by se rozhodnout poskytnout ČSR pomoc i sám. Je jasné, že Stalinova politika sledovala vlastní (expanzivní) cíle, ale – pokud by se pomoc DRRA uskutečnila – mohla podchytit tehdy ještě snad funkční obranu ČSR a stát se hlavním nositelem mohutné ofenzívy.
Tento fakt si nepochybně uvědomovali i tzv. západní spojenci ČSR (tedy Francie a Spojené království) a je možné, že právě toto bylo jedním z důvodů, proč Československo vydali Hitlerovi. Nikdo z nich totiž nestál o sovětskou verzi „drang nach west„!
Úvaha o možném vývoji
V roce 1938 měl SSSR údajně přesunout cca 150 000 mužů k hranicím. K nám se měli dostat přes Rumuny uvolněný koridor, který byl podle smlouvy zajištěn (ale opět vázán na činnost Francie). Pokud by nám SSSR pomohl, tato pomoc by nešla uskutečnit ihned a bylo by třeba několik týdnů vydržet v obraně (což bylo pravděpodobně možné).
Mnohem pravděpodobnější je pomoc materiální, zejména např. v oblasti stíhacího letectva. I zde se vyskytovaly problémy (palivo, výstroj a výzbroj, atd.), ty se ale daly poměrně rychle napravit.
Názory mnohých, době vždy poplatných „historiků“ se, samozřejmě, liší právě podle doby – buď nám chtěl SSSR přijít na pomoc skoro za každou cenu, ale proradné chování západních „spojenců“ jeho dobře míněné mírumilovné snahy zmařilo, nebo naopak cílem SSSR bylo nás okupovat a ochrana Československa byla pouze záminkou.
Není jisté, jestli v roce 1938 byl Sovětský svaz připraven na rozsáhlé tažení do Evropy (které – s největší pravděpodobností – Stalin plánoval někam do let 1941 či 1942), ale pokud by proti nám vojensky vystoupilo Polsko (viz již popsaná situace), tak by nepochybně zasáhl a také se tak jednoznačně vyjádřil. Podobně (pravděpodobně) i v případě útoku Maďarska.
Otázkou, samozřejmě, zůstává – jestliže by nám SSSR poskytl pomoc (ne jenom materiální, ale přímo vstupem svých vojsk na naše území), nebyla by to ona známá pomoc „na věčné časy a nikdy jinak“?
A která varianta by pro nás vlastně byla přijatelnější:
- nezištná bratrská „pomoc“ Rudé armády a NKVD, nebo
- protektorátní „ochrana“ Velkoněmeckou říší?