Československá republika (která vznikla v roce 1918 také v důsledku sobeckých zájmů vládnoucích kruhů v USA) měla velmi nevýhodnou strategickou polohu – francouzský maršál Ferdinand Foche měl prohlásit, že Československo může ochránit pouze dobrý ministr zahraničí. Vzhledem k tomu, že po většinu času byl ministrem zahraničí vlastizrádce Edvard Beneš a vzhledem ke známým výsledkům, je možno konstatovat, že ČSR dobrého ministra zahraničí (a posléze ani prezidenta) neměla!
ČSR té doby sousedila s těmito státy:
- Německo,
- Polsko,
- Rumunsko,
- Maďarsko, a
- Rakousko.
přičemž tři z těchto zemí (Německo, Polsko, Maďarsko) s výsledky konference ve Versailles (a dalších následných konferencí) nesouhlasily.
Smlouva s Francií byla víceméně založena na koncepci odstrašování potenciálních nepřátel (Německo, Polsko, Maďarsko), a v průběhu let 1918 až 1938 čs. diplomacie neučinila potřebné kroky ke spolupráci s uvedenými okolními zeměmi. Je nutno objektivně uznat, že s hitlerovským Německem a s Maďarskem bylo velmi těžké pořízení, ale s Polskem se dalo dosáhnout lepšího vztahu. Kromě sporného Těšínska tady byla také situace z roku 1920, kdy bolševická DRRA stála před Varšavou a potřebné transporty zbraní přes naši republiku nebyly propuštěny.
V roce 1938 byla situace následující:
- Maďarsko – hrozbu eliminovala smlouva s Rumunskem (samotné Rumunsko bylo připraveno dohodu dodržet – a Maďarsko by nemohlo odolat),
- Polsko – složitější situace, ale bylo eliminováno Sovětským Svazem (který dal dostatečně jasně najevo, že v případě polského útoku na ČSR odpoví silou),
- Německo – největší nepřítel, diplomacie (i ve vztahu ke Francii) totálně selhala, a tak zbývala jenom branná moc.